Kapitola I.

Úsvit Zla

Je večer. Na planetě dark Side přistává Apophisova mateřská loď Nemesis. Loď dobyvatele, který nebyl poražen. Vládce co se navždy zapsal krvavě do dějin vesmíru. V jeho državách bylo více jak šest sedmin vesmíru. Avšak nyní zesláblý věkem cítí že se jeho čas krátí. Žil přes 500let, mnohdy ošklivě zraněné tělo dokázal symbiont vyléčit, nyní byl však i symbiont vážně raněn. Nebylo pomoci. Za svůj život hodně dokázal, ale jedno ho přece trápilo. Měl jediného potomka. Ne že by nemiloval ženy, avšak měl ve zvyku většinu hned po noci zabít. Nyní když se blížil jeho čas povolal k sobě svého jediného syna Sacika.

„Saciku, můj čas se krátí a vše co je mé bude tvé. Jsi připraven nést tohle břemeno?“ promlouval k synovi. „Ano otče.“ odpověděl Sacik. Apophis natáhl ruku, z ní vyšlehl jasný záblesk světla proti Sacikovi, poté poprvé upustil slzu. Byla to slza smíchaná s krví jeho i symbionta. Poslední slza. Když se Sacik probral z bezvědomí, do kterého ho záblesk uvedl, zjistil že otec je mrtvý. Naposledy vzhlédl k otci a vydal se do své mateřské lodě Fighter for Freedom. „Je mrtvý.“ pronesl Sacik svým šesti nejvěrnějším rádcům. „Příští 2 lunární cykly se vesmír zahalí do temnoty a vy se o to postaráte, jasné?“. Všichni přikývli. „Jděte.“.

Tak jak Sacik pronesl, tak se i stalo. Celý vesmír se zahalil do temnoty. Apophisův pohřeb byl jedinečný. Ovšem lidé a jiné rasy mu vzdávali úctu jenom ze strachu. Moc dobře věděli co teď Sacik dokáže. Sacik samotný strávil u hrobu 5 dní, bez jídla a bez vody. Ráno šestého dne vstal a beze slova opustil pohřební planetu. Nastoupil do lodě a odletěl.

Po kontrole svých území se rozhodl že musí dobýt další. Neměl ovšem vojenské zkušenosti, nýbrž jeho otec ho nikdy nezasvětil do tajemství boje. Uměl bojovat to ano, ale pouze s otcem za zády. Nyní to bylo jiné byl sám, sám proti soupeři, který byl přinejmenším stejně důvtipný jak jeho otec. Kaprik říkali soupeři, který vedl dlouho dobou válku s Apophisem a jako jeden z mála, který ještě žil. Nyní přišel jeho čas, starý tyran je mrtvý, na jeho místě je nezkušený syn, který dělá chyby. Ovšem i přes to váhal. I kdyby vymyslel sebelepší lest, bylo tu něco co bylo nepříjemnou výhodou Sacika. Jeho otec kdysi objevil moc elementů, ovládal je a díky nim bylo nemožné ho porazit. Má Sacik taky tu moc že může ovládat elementy? Tuhle otázku nedokázal kaprik zodpovědět. Apophis byl mazaný, nikdy nepouštěl Sacika do bitvy, ve které by nevyhrál. Tudíž nebyl svědek jeho moci. Tohle jediné kaprika děsilo, co když ovládá moc elementů? Co potom až se mu postaví? Bylo to velice nebezpečné, avšak mezi jeho řadami byli zrádci, věděl o nich a snažil se je izolovat. Jeden z nich, varlos3 se jmenoval, se nechal svést nagem, který mu slíbili a prozradil kaprikův úkryt. Nyní musel kaprik jednat. V jeho domovském systému Scorpius se okolo planety Nio začaly shromažďovat jeho vojska. Bylo to úctyhodné shromáždění. Spoustu menších vládců, utlačovaných se nyní odhodlalo a povstalo. Do systému ovšem mířilo daleko více lodí. Celá apophisova, nyní sacikova, armáda se shromáždila a společně vyrazila na cestu. Sčítala tisíce lodí, a miliard vojáků. Sacik věděl že kaprik nemá šanci. Avšak měl i strach. Byl to jeho první velký nepřítel. Ale byl příliš arogantní na to, aby vymýšlel strategii. Jeho plánem byl náhlý vpád. Věděl že bude nucen podstoupit ztráty, ale nehodlal prohrát první bitvu.

Celá kaprikova armáda byla připravena, štíty plné, zbraně nabité. Nemuseli ovšem čekat dlouho. Na severním okraji systému se vytvořilo tisíce hyper-prostorových oken. A začly z nich vylétat lodě. Kaprik byl udiven, nečekal že na něj Sacik pošle celou armádu. Věděl moc dobře že proti takové přesile nemá šanci, avšak jeho plánem bylo Sacikovu armádu oslabit, ne zničit. On totiž nebyl hlava, on byl pouhý pěšák. Pěšák spolku, který bojoval proti Apophisovi, spolek nazývající se Odyssey. To on těžil ze smrti Apophise nejvíce, většina jejich armády byla jím poražena, ale nikdy se mu nepodařilo spolek úplně rozmetat, ovšem ani jim se nepodařilo Apophise zabít. Nyní tu ovšem byl Sacik. Mladý bojovník, nezkušený a lehce ovladatelný. Tušili že na kaprika pošle armádu, ale nikdo z nich netušil kolik. Nyní odeslal kaprik zprávu, schylovalo se k bitvě. Lodě Sacika zaujímaly bojové postavení a vyrazili vpřed.

Záblesky střel zaplnily systém. I přes obrovské ztráty na Sacikově straně nebylo možné odvrátit porážku. Sacik byl nepříjemně zaskočen kaprikovou taktikou. Skoro všechny jeho přepravní lodě byly zničeny a s nimi byli zabiti vojáci na palubě. Většina vojska Sacika byla zničena, ale kaprik už neměl s čím bojovat jen několik mateřských lodí zbylo a jeho mateřská loď. Byl konec. Avšak kaprik vydal sub-prostorem zprávu: „Iluze.“. Bylo to jedno slovo , ale za okamžik se z hyper-prostoru vynořil předmět. Vypadal jako menší nákladní loď. Jedna ze sacikových lodí vystřelila a následně na to předmět explodoval. Obrovská energetická vlna se šířila systémem. Sacikovy lodě byly ničeny jedna za druhou. Sacik nemohl uvěřit. „Jak je to možné? Co se stalo?“. Exploze trhala planety a do hodiny byl celý sektor jen směsice trosek a prachu. Jen hlavní lodě sacikovy armády se zachránily vstupem do hyper-prostoru.

Sacik byl zdrcen. Pořád viděl před očima velký záblesk a lodě mizící v energetické vlně. Jak se to mohlo stát? Jak to že to nepředpovídal? Armáda jeho otce bylo v troskách. Sacikem projížděly záchvěvy hněvu a lítosti. Když v ten moment se mu v ruce utvořila ohnivá koule. Bylo to neuvěřitelné, ale když na ni pomyslel ještě se zvětšila. Vůbec ho to nepálilo. Pak se zadíval na stůl před sebou, v ten moment se koule rozletěla proti stolu a sežehnula ho. „Co to je?“ ptal se sám sebe Sacik. Náhle se mu objevili vzpomínky na rozhovor s otcem, kdy mu říkal něco o ovládání živlů. V ten moment mu to došlo. To světlo co ho oslnilo v Otcově lodi, to byla síla elementů.

Kapitola II.

Síla elementů

Sacik si zavolal 6 svých nejvěrnějších. Měli se všichni sejít na planetě Sacikland i se svými ženami. Když konečně dorazili všichni sešli se v síni moudrosti. Jeho poradci byli Masha, Marty92, Sokar92, Lord ThX, Temný Apofis a Chuchy. Masha byl urostlý bojovník, preferoval hlavně vojenský způsob řešení, jeho žena byla JuK-i, krásná bohyně světla. Marty92 byl filozof zabývající se taktikou, ale hlavně kulturou a uměním, bohužel si nenašel nikoho vhodného s kým by mohl přijít. Sokar92 byl stratég, miloval skrývání a náhlé přepadení, po jeho boku se nacházela Cassie, drobňoučká dívenka skrývající půvab. Lord ThX byl válečný veterán, pod jeho vedením byla velká armáda, asi proto taky nenašel žádnou co by ho zaujala. Temný Apofis dávný přítel Apophise a nyní Sacika, měl velikou moc, nejen proto že 2/4 dobytého území Apophisem se nacházelo nyní v jeho rukou, ale i díky překrásné bohyni noci Paegas, tento pár zastával tajemné řešení. A nakonec Chuchy, obchodník a dobyvatel, proslulý hlavně obchodem s otroky, nedávno byl uchvácen neznámou ženou co si říkala Klara, nikdo nevěděl odkud se vzala, ale nikdo taky neměl odvahu se jí na to zeptat. Sacik byl vždy ve stínu otce, mnoho žen se mu nabízelo, ale on je jen využíval, proto zůstal vždycky sám.

Po výtečném obědě se všichni pohodlně usadili ve vedlejší místnosti. Sacik spustil hologram. Zde předváděl co vše se již naučil a dozvěděl o elementech a jejich silách. Všichni byli fascinováni co dokáže, někteří ovšem měli i pochybnosti jestli je moc ve správných rukách. Po skončení prezentace se dámy odebraly do jedné z mála místností zasvěcených ženám. „Co hodláš s tou mocí dělat?“ dotázal se Masha, když byli konečně sami. „Ještě nevím, ale vím jedno, tuto moc měl i můj otec, byl to důvod proč se ho všichni báli a já obnovím jeho slávu.“. „Jak to chceš dokázat, tvá armáda je zničená?“ otázal se Apofis. „Podívejte se přátelé!“. A z ruky mu vyšlehla zemina která se zformovala do postavy, následně z druhé ruky voda, poté oheň a vzduch. Nyní před nimi stála živá bytost. „Páni, jak si to...“ nedořekl Marty. „Je to jednoduché a dokážu i víc! Dokážu stvořit celé loďstvo pouhou myšlenkou.“ vzrušeně gestikuloval Sacik.

Jakmile opustili Masha, Chuchy, Marty, Lord a Sokar orbitu planety přistoupil Apofis k Sacikovi. „Zkoumal jsem sám sílu elementů, pomáhal jsem je sbírat Apophisovi, vím jak jsou mocné, ale vím také co berou. Saciku každé použití této síly ti bere roky života, poté co to tvůj otec zjistil bylo už pozdě, za pouhých 5 dní používání síly elementů zestárl o více než 50 let. Poslouchej mně nesmíš ji využívat, je ti to jasné?“ domlouval Apofis Sacikovi. „Určitě pak také víš co se stane, když moc nepoužiji, že? Armáda mého otce je zničená, dobře si sloužil mně i mému otci, avšak nehodlám tě uposlechnout. Území chráněné tvou  rukou jsou dozajista v bezpečí, ale ostatní ne. Můj otec ti nechával velký prostor v rozhodování. Ale ten je teď mrtvý, skrýváš mnohá tajemství Apofisi. V Midgardu si nezabil všechny, jeden převor Ori to přežil a mí muži ho zajali. Byl svědkem tvé moci a já mám vážné podezření, že si nedělal vše pro otce, ale pro sebe. Věřím že tvá moc je převeliká, zvláště po spojení s Paegas, ale vyrovnáš se té mojí? Bohyně temnoty nebyla s žádným panovníkem po statisíce let, a najednou je ti věrná? Co jsi jí slíbil? Na co jsi ji nalákal? Nehraj si se mnou!“. „Tvé otázky mně klamou. Jak to že neznáš odpověď? Jsi všemocný? Nee, to určitě ne. Ovládáš moc elementů to ano, ale co víc dokážeš? Síla elementů  tě zabije a co bude potom? Moc dobře ty víš co dokážu já. Otázkou však zůstává čím jsem? Tvůj otec to věděl, ale ty nemáš ani tušení z čeho jsem vzešel. Nerozhněvej si přítele, který může být nepřítelem.“ po těchto slovech opustil Apofis místnost a společně s Paegas, která na něj čekala, se odebral do lodi a odletěl z planety. „Nemáš ani tušení kdo jsem.“ Sacik si stále dokola opakoval tuhle větu, která mu utkvěla v mysli. Ač přemýšlel jak přemýšlel, postupně si uvědomoval že má Apofis pravdu. Co se stane když zemře? Nemá následníka, vesmír se opět rozdělí, dílo jeho otce bude ztraceno. Ne, to se nesmí stát, pomyslel si Sacik.

„Je to blázen, všechny nás zničí!“ rozkřikoval se Apofis na palubě své lodě. „Nerozčiluj se zlato“ chlácholila ho Paegas. „Ty víš nejlépe že máme moc ho zastavit, Sacik je možná nyní mocnější díky síle elementů, ale ta z něj zároveň bude vysávat životní energii. Možná bude na čase brzy jednat, Apophis nás měl v hrsti, držel moji i tvoji Auru – magickou energii v rukách, avšak po jeho smrtí už ji nikdo nehlídá.“ Apofis zablábolil něco ve staré goauldštině a pak řekl:„Já vím, avšak stále má moc zničit nás. Kdysi dávno jsi se ty, Paegas bohyně temnoty, spojila s apacerem, stvořitelem naší části galaxie, on ovšem neměl stejné názory a proto Tě uvrhl do zatracení. Když jsem Tě vysvobodil, mnohé jsem obětoval, ale stálo to za to“ a pohladil Paegas po tváři. „Spolu to zvládneme.“

Kapitola III.

Zrod obra a jeho pád

V sektoru Draco se okolo planety Entrestka začali shromažďovat lodě. Lodě odboje Odyssey. Věděli že Sacik je oslaben, že nyní přišel čas. „Vy zaútočíte jako druzí, my budem agresoři a jakmile ho oslabíme, vy ho dorazíte, jasné?“ „Ano, pane!“. Entrest rozdával pokyny k napadnutí Sacikovy domovské planety. Moc dobře věděl že riskuje příliš, ale karpikuv život nechtěl obětovat zbytečně. Věděl o setkání rádců se Sacikem, věděl že dva jsou velice blízko a že mu přispěchají na pomoc. Měl vše dokonale promyšlené až na jedno, poblíž Sacika byl Sokar a Apofis, Sokara se nebál, klidně by ho porazil, avšak Apofis mu dělal starosti. Ještě nikdo nad ním nevyhrál, co ho ovšem děsilo byla Paegas po jeho boku. Bohyně temnoty a noci se do věcí ve vesmíru nezapojovala několik tisíc let, nevěděl proč, ani jak to že se vrátila. Jediné co bylo jasné že ona měla moc, která by ho dokázala zastavit.

„Pane blíží se k nám 120 000 bitevních lodí a 250 mateřských lodí, budou u naší planety za 5 minut.“ hlásil strážce Sacikovi. „Cože? Jak je to možné! Kolik máme lodí poblíž?“ rozčiloval se Sacik. „Asi 20 000 bitevníků a 12 mateřských lodí, poté 50 000 lodí v okolním vesmíru, ale žádná z nich to nestihne včas. Jsou tu taky 2 královské lodě vašich poradců, pane. Apofisova a Sokarova, mám je kontaktovat?“. „Ano, kontaktuj je i lodě v okolí, připrav všechny lodě do útočné formace, ať střílí po všem co vyletí z hyper-prostoru!“. „Ano, pane!“. Sacikovy oči se změnily v 2 plamínky, z jeho ruky vytryskl vzduch se zeminou, z druhé voda a všechno se formovalo před jeho planetou. Vytvořil tak 25 mateřských lodí a 8 000 bitevních, ale byl již moc vyčerpaný. Poznal že Apofis měl pravdu, síla elementů ho zabíjela.

„Napadli Sacika můj pane, požaduje naši pomoc.“ Oznámil Manijak, technik Apofisovi královské lodě. „Leťte!“ rozkázal Apofis. „Tak je to tady, odyssey se odhodlala, myslím že Sacik bude bez síly až dorazí, sto procentně vypotřeboval sílu elementů na armádu. Ten blázen!“ vykřikoval Apofis a kolem jeho těla se vytvořil černý oblak. „Ještě ne, ještě nepoužívej sílu.“ Uklidňovala ho  Paegas, i když i kolem ní se začal tvořit oblak tentokrát rudého mraku.

Na orbitě Saciklandu stála armáda připravená k boji. Zrovna se začaly vytvářet první hyper-prostorová okna, když dorazil Sokar. Jeho loď okamžitě zaujala bojovou pozici vedla lodě FFF. Ze začátku se jim dařilo sestřelovat lodě Odyssey hned po výletu z hyper-prostoru, než zapnuly štíty, ale pak jich bylo až příliš. Nyní to bylo asi 12 lodí Odyssey na jednu Sacikovu. Byla to krvavá bitva probíhající už i na povrchu planety. Sacik si uvědomil, že teď nebo nikdy, sebral poslední zbytky sil a vytvořil ohnivou kouli, která se rozdrolila na menší koule a ty ještě na menší a pak každá narážela do jádra lodí Odyssey. Bylo to neskutečné. Rázem byla situace opačná, lodě Odyssey začly ustupovat. Sacik vyčerpán, ale potěšen úspěchem zaklesl do svého křesla. Ale nebyl to konec.

Další hyper-prostorová okna. „Pane přilétá dalších 500 000 lodí! Všechny z Odyssey!“ rozrušeně hlásil strážce Sacikovi. „To není možné!“ vykřikl Sacik. Lodě okamžitě zatlačili Sacika k planetě, zbývala mu už jen hrstka lodí. Mezi loděmi Odyssey byly i mateřské lodě jejich členů, s úsměvem na tváři se dívali jak se ničí sacikova armáda. „Konečně jsme to dokázali“ s úšklebkem poznamenal mukito. Sacik byl moc slabý na vytvoření další ohnivé koule, nevěděl co dělat. Náhle ho paprsek přenesl do Sokarovy lodě, která byla už vážně poškozena, ale stále bojovala. Hned po přenosu sacikova loď explodovala. „Je po všem Saciku“ konstatoval Sokar když uviděl Sacika na zemi. „Zavedl jsi mně až ke smrti, nedokázal jsi nic vymyslet. Tohle je tvoje dílo!“ řval Sokar na Sacika. „Už tě nepotřebuji!“ vstal Sacik a mrštil po Sokarovi ohnivou kouli která zničila jeho tělo. Z jeho rukou najednou vytrysklo tisíce pramínků vody. Tyto pramínky začli ničit lodě Odyssey. „To není možné! Ovládá sílu elementů!“ zašeptal vyděšený libor. To byla jeho poslední slova předtím než jeho loď smetl pramínek vody.

Z hyper-prostoru vylétá další loď. Je to Apofis s Paegas. „To snad né, co se to tu děje?“ vytřeštěně zírali oba dva. Z lodí odysey byly trosky. Jediná loď co zůstala byla Sokarova mateřská. Následný paprsek je přenesl před Sacika. Nebylo možné si nevšimnou sežehlé mrtvoly Sokara. „Ty jsi ho zabil! Jak jsi mohl?!“ rozzuřil se Apofis a opět se kolem něj objevil oblak černého kouře. Paegas na něj nyní nemluvila, neuklidňovala ho, věděla že teď je to zbytečné. Sacik se ušklíbl a povídá „Dostal co si zasloužil a to samé udělám s tebou!“. Po těchto slovech vyšlehla z jeho ruky ohromná záře, jistý si úspěchem použil sílu všech elementů najednou. Ale co to? Z Apofisovy ruky vyšlehávaly černé paprsky, které odrážely proud světla od Sacika. „Řek jsme ti že nemáš ponětí kdo jsem!“ Apofisův proud se zvětšil a nyní byl Sacik v ohrožení že ho proud smete, stalo se však něco co by nikdo nečekal. Jeden ze strážců Sacika vystřelil po Apofisovi, nikdo si toho nevšiml až když už bylo moc pozdě. Apofise dostal zásah z tyčové zbraně a další a ještě jeden! Apofisovy oči začly mít temnou barvu. Umíral, jeho černá energie pohasínala. Mohl se ovšem zachránit, pomocí sarkofágu, on to věděl, ale Sacik taky. Ten využil příležitosti a dalším paprskem světla roztrhal Apofisovo těla na kousky.

Až doteď si nikdo nevšímal Paegas, která jen přihlížela, zatím co se její oči barvili do ruda. Apofis, goauld který ji vysvobodil, teď ležel vedle ní roztrhaný na kousky ze kterých už nepovstane. Projel jí záchvat zloby až se rozpálila do ruda. Sacik se lekl, ještě nikdy neviděl Paegas takhle. Strážce vystřelil i na ni, ale výstřel se odrazil a zasáhl ho daleko větší silou. Sacik věděl že jí se nemůže rovnat, chtěl se přenést když ho k zemi srazil červený vítr. Nebylo úniku. Červená záře prosvítila celou loď. A celá zasáhla Sacika. Jeho tělo to rázem rozmetalo, a zase spojilo a tak se to dělo asi 5x než z něj zbyl jen malý droboučký písek.

Od té doby je vesmír rozdělen mezi menší vládce, kteří se mezi sebou dobývají. Paegas odešla do jiné galaxie kde stále žije. A síla elementů byla dávno zapomenuta. Objeví je ještě někdo někdy?

KONEC

Pro NOD napsal

Temný_Apofis